Volby 2010 co a proč

Hlavní sdělení voleb: protest voličů proti establishmentu, reprezentovaný především mimořádně vysokým udělováním preferenčních hlasů. Ono kroužkování dramaticky změnilo pořadí na kandidátkách nejen etablovaných stran, ale i stran nových.

A dále: Porážka sociální demokracie. Tyto volby měla ČSSD vyhrát, neboť a) je opoziční stranou v době krize a b) v sekulárně-rovnostářské České republice je sociální demokracie vždy přirozenou vládní stranou.

Proč se to nestalo? Jiří Paroubek to svou mocichtivostí přehnal a šel z něj strach. Tím proti sobě popudil většinu českého elektorátu a odpudil i své potenciální koaliční partnery. Nakonec s ním s výjimkou komunistů, ale to bylo málo nikdo nechtěl jít. Více než o porážku sociální demokracie se jednalo o porážku Jiřího Paroubka a jeho gambitu.

ODS

Petr Nečas zachránil ODS z hrobníkovy lopaty a po zásluze bude příštím premiérem. Uvědomuje si, že ODS musí zásadně očistit, neboť jinak ji na podzim čeká úžasný výprask v senátních volbách, a především v pražských volbách ze strany TOP 09. Bude mít k tomu sílu? A pokud ano, stihne to?

TOP 09

Jednoznačný úspěch. Brilantní Kalouskův tah to, že opanoval vlastní ego (jak umí jen málokdo z politiků) a udržoval si velice nízký profil. Na­opak, marketingově úspěšným profilem strany byl senátor Schwarzenberg. Jenže: Schwarzenberg nebude ve vedení strany věčně a kdo jej pak nahradí? A kdy (tj. jako brzo) začnou v TOP 09 mocenské a frakční boje, a co bude jejich výsledkem? Přežije tato strana tento svůj úspěch?

VV

To samé, leč ještě intenzivněji. Frakční boje, mocenské zápasy a štěpení čekám v této straně velice brzo. Boj mezi těmi, kdo mají moc, mezi těmi, kdo si myslí, že mají moc, a mezi těmi, kdo si myslí, že moc by měli mít. Mimochodem, VV je jediná parlamentní strana v České republice za posledních 18 let, která se profiluje jako liberální střed a už požádala o vstup do evropské liberální interna­cionály.

KSČM

Skutečná klidná síla české politiky: ať se děje co se děje, její parlamentní výsledek je stejný.

KDU-ČSL

Ti lidé pravděpodobně ještě ani teď netuší, co se stalo. Posledních pět let se mí mladší kolegové z Občanského institutu snažili zachránit tuto stranu před ní samotnou. Nešlo to. Naslouchala falešným prorokům, kteří ji zavedli nikoli do země zaslíbené, nýbrž na poušť.

Jejich omyl byl v naprostém nepochopení, kdo jsou potenciální voliči KDU-ČSL. Místo usilování o pravicové křesťanské konzervativce, situovali stranu do levého středu, především v ekonomických otázkách, a chtěli získat středové voliče, především městské a sekulární. Omyl, tito voliči tuto stranu nikdy volit nebudou, již kvůli názvu. Omylem bylo sázet na ekonomické téma, jež představuje hlavní polaritu mezi ODS a ČSSD (toto téma lidovecké voliče stejně tolik nezajímá); naopak KDU-ČSL měla šanci jedinou: za prioritní si zvolit téma morálně-kulturní a profilovat se jako explicitně křesťansko-konzervativní strana. Z toho mělo ale její vedení smrtelnou hrůzu. (Tito lidé dodnes nepochopili, že bývalý poslanec Jiří Karas jim voliče přitahoval, a neodrazoval; odrazoval jen ty, kteří by stranu stejně nikdy nevolili, ale přitahoval ty, kteří bez něj či bez někoho jako on nevidí důvod ji volit.)

Není nutné činit si iluze o Kalouskově konzervatismu, ale na rozdíl od lidovců správně pochopil, že se alespoň musí tvářit konzervativně: v době krize je konzervativní šetřit, nikoli marnotratně rozhazovat a tleskat nehorázným požadavkům odborů na nezdanění benefitů, jak to učinili lidovci v touze po mýtickém levě-středovém voliči. Když se lidovci obrátili ke konzervativcům zády, nelze se divit, že konzervativci se obrátili zády k nim.

Roman Joch

Vydáno: 06.06.2010 10:36, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»