Vatikánský rozhlas - hlas svobody

Za malou českou redakcí zůstává velké dílo

Papežským poselstvím Omni creaturae zahájil 12. února 1931 své vysílání Vatikánský rozhlas. Už od počátku představoval svobodný hlas katolické církve a jejích papežů, který promlouval přes hranice států, válečných front i přes železnou oponu.

V roce 1929, krátce po podepsání Lateránských dohod, svěřil papež Pius XI. Guglielmu Marconimu vybudování rozhlasové stanice v novém vatikánském státě. Dne 9. února 1939 Pius XI. zemřel a nový vatikánský rozhlas sledoval průběh konkláve i korunovaci Pia XII. Tyto události komentoval už v devíti jazycích.

Když vypukla válka, stal se vatikánský rozhlas prostředkem svobodného zpravodajství, navzdory cenzurám a rušení. Goebbels slíbil, že rádio umlčí, ale např. francouzské hnutí odporu přepisovalo rozhlasové přenosy a tajně je rozšiřovalo.

Po skončení války vysílání rozhlasu obohatily další jazyky. V roce 1958, v době volby Jana XXIII., byl zahájen provoz nových studií a redakcí. Jen 2. vatikánskému koncilu věnoval rozhlas více než 3000 hodin přenosů ve 30 jazycích.

V roce 1978, kdy byl zvolen papežem Jan Pavel II., bylo rozšířeno materiální zázemí a rozrostl se i personál.

Dnes vatikánský rozhlas vysílá na šesti různých kanálech ve 40 jazycích a personál rozhlasové stanice tvoří téměř 400 osob z celého světa, většinou laiků.

Hlas Svatého stolce v češtině

U kolébky českého vysílání stál pražský arcibiskup, později kardinál Josef Beran. Za svého prvního pobytu v Římě v roce 1947 požádal o zvláštní vysílání pro Československo. Správně předvídal, že české katolíky čeká doba nesvobody a perzekuce. První relace pro naši republiku zazněla 22. dubna 1947.

Přípravou a organizací byl pověřen tehdejší spirituál Nepomucena P. Václav Feřt SJ.

Všichni byli přesvědčeni o nesmírném významu českého a slovenského vysílání pro naše katolíky. Vždyť už v roce 1947 bylo ministerstvo informací v rukou komunistů a katolické vysílání v domácím rozhlase bylo nemožné.

V době 2. vatikánského koncilu měli vládou připuštění biskupové od domácích úřadů zakázáno mluvit v nepřátelském rozhlase. Teprve během Pražského jara mohli při svých návštěvách hovořit k československým katolíkům prostřednictvím Vatikánského rozhlasu. S postupující normalizací byly jejich proslovy stále sporadičtější. Až po jmenování litoměřického biskupa Štěpána Trochty (5. 3. 1973) se obnovila praxe pravidelných proslovů při jeho návštěvách v Římě. Podobné možnosti měl i kardinál František Tomášek, když bylo zveřejněno jeho jmenování kardinálem. Kardinál Beran mluvil ve vatikánském rozhlase naposled na Zelený čtvrtek roku 1969, krátce před svou smrtí.

Od listopadu 1949 se naše sekce rozdělila na českou a slovenskou.

Koráb Církve na vlnách éteru

Papežský rozhlas musel pracovat na obtížné frontě na poli informací. Jeho vysílání byla často přepisována a tajně rozšiřována. Pranýřovala porušování lidských práv, a zvlášť svévolné zákroky proti civilnímu obyvatelstvu. Rozhlas se navíc stal spojkou s rodinami uprchlíků, zajatců a ztracených, jimž dával a od nichž dostával zprávy.

Od poválečných let až dodnes se vatikánský rozhlas snaží dávat prostor a hlas jednotlivým místním církevním událostem.

Druhý vatikánský koncil zmobilizoval energii a nadšení a na celém světě posílil misijní úsilí katolické víry. To vše se přitom odehrávalo v údobí studené války, v čase poznamenaném přehradami a zdmi. Zatímco se budovaly nové přehrady, jež měly rozdělovat národy a státy, koncilní Církev se v duchu Jana XXIII. otevírala dialogu a konfrontaci. Od roku 1981 do roku 1991 vzrostl počet vysílaných hodin o 40 procent.

Jan Pavel II. řekl při své návštěvě rozhlasu: Za 60 let vatikánský rozhlas, který vznikl jako výraz svrchovanosti a nezávislosti Svatého stolce, pokračuje v úsilí, aby byl slyšet svobodný hlas římského velekněze a Církve v různých řečech, aby tak bylo hlásáno evangelium a hájena lidská práva.

Svědectví dělníka slova

Klíčovou postavou českého vysílání je P. Josef Koláček SJ. Ten zažil v roce 1950 akci K, při níž byli jezuité, spolu s ostatními řeholníky, internováni. Pak prošel oddíly PTP a léty práce pomocného dělníka. V roce 1968 byl tajně vysvěcen na kněze, ale se souhlasem představeného odešel za hranice. V roce 1969 bylo rozhodnuto, aby nastoupil ve vatikánském rozhlase, kde působí od počátku sedmdesátých let.

Jak chápe své poslání na tomto místě? Být hlasem Svatého otce pro Církev doma a informovat naše věřící o životě Církve v ostatních zemích. A pokud je to možné, doplňovat, oč je Církev okrádána režimem v náboženské a kulturní oblasti, řekl v jednom rozhovoru.

O působení české redakce tehdy řekl: V padesátých letech jsme doufali proti vší naději, že utrpení, které Církev snáší pro Krista a věrnost evangeliu, musí přinést ovoce Boží obrody a snad v příštích generacích i rozkvět.

V době Pražského jara užší výbor řeholních představených, kteří chtěli jednat s vládou o obnovení řeholních komunit, sesbíral údaje o době, kterou tehdy žijící členové a členky řádů a kongregací strávili ve vězení, vypráví P. Koláček. Vyšlo jim astronomické číslo 42 763 let. Je nám při pohledu na to, co se děje doma, jako při ranních červáncích ano, svítá.

Každé ráno chodí P. Koláček pěšky z jezuitské residence do budovy rozhlasu, kde je už čtyřicet let dělníkem slova. Spolu s ním zde nyní působí další, o generaci mladší jezuita P. Milan Glaser SJ a dvě laické pracovnice Markéta Šindelářová a Johanka Bronková. Redakce je to malá (Poláků je sedm), ale zůstává za ní velké dílo.

Když jsem v redakci listovala záznamy pořadů z různých let, počínaje rokem 1955, pociťovala jsem hlubokou úctu k vytrvalému úsilí jezuitských kněží i laiků, kteří se i v nejhorších dobách snažili morseovkou informací klepat na železnou oponu den za dnem, rok za rokem.

Touto cestou jim jistě za všechny čtenáře vyslovuji úctu a dík.

Michaela Freiová

Vydáno: 18.05.2010 19:12, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»