Pro Církev celibát existuje odvždycky

Obřad svěcení kněze. Foto: Flickr, pmonthey

Sergio Romano podává často obdivuhodně rozsáhlé a přesné informace o nejrůznějších tématech (pravidelně odpovídá na dotazy čtenářů deníku Corriere della Sera). Každopádně vždycky stojí za to, si je přečíst. Nicméně, jak je to logické, občas se mu tam vloudí malá chyba, především na spletitém poli církevních dějin. Tak v odpovědi jednomu čtenáři Corriere della Sera z 2. června Romano tvrdí, že celibát se pro katolické kněze stal závazný, alespoň v teorii, po koncilu v roce 1139. V tom roce se totiž konal II. Lateránský koncil, který stanovil, že eventuální manželství, která uzavřeli kněží nebo i zasvěcení laikové se slibem čistoty, nebyla pouze nedovolená, nýbrž neplatná. Komentuje to kardinál Alfons Stickler, historik mimořádné erudice, který strávil téměř celý život jako knihovník a archivář Svaté Římské Církve, a autor díla, považovaného za definitivní: Toto koncilní rozhodnutí vytvořilo ještě dnes rozšířené přesvědčení, že církevní celibát byl zaveden teprve tehdy. Ve skutečnosti se učinilo neplatné to, co bylo vždy nedovolené. A tedy tato sankce je spíš dalším potvrzením existující povinnosti ab immerabili (od nepaměti).

Stickler, který zemřel před několika léty, začíná pouhých sedmdesát, ale velmi hutných stran své knihy (Il celibato ecclesiastico. La sua storia e i suoi fondamenti. Libreria Editrice Vaticana, 1994) upřesněním: "Jsme navyklí mluvit o celibátu, totiž o zřeknutí se manželství ze strany kandidátů kněžského svěcení. Ve skutečnosti by se měl užívat mnohem širší termín zdrženlivost. Vždyť zdrženlivost neznamená jenom zříci se manželství, nýbrž i neužívat je, když je už někdo ženatý. Většinu kléru prvotní Církve totiž tvořili dospělí mužové viri probati (osvědčení mužové), kteří se souhlasem manželky přijímali posvátná svěcení, opouštějíce rodinu, o kterou se pak staralo společenství věřících."

Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou zajedno v úplném zákazu pro všechny kleriky zapojené do služby oltáře, aby se zdrželi od svých manželek a neplodili děti. Kdo však toto učinil, musí být vyřazen z klerikálního stavu." Stickler komentuje: "Jak je vidět, nejde o žádnou novou dispozici. Naopak je to reakce na nedodržování dobře známého tradičního závazku a nyní se k němu váže i sankce (trestní)."

Že byla v Elvíře znovu potvrzena pouze nepřetržitá tradice a že nebyla uložena nějaká novota mimořádné váhy, to dokazují také akta jiných přehojných shromáždění biskupů. Například koncil v Kartágu (rok 390), který jednomyslně potvrdil závazek celibátu nebo zdrženlivosti, kterou "je třeba dodržovat", k tomu napsal: "co učili apoštolové a co celá minulost vždy dodržovala". K rozhodnutím koncilů je možno přidat svědectví větších církevních otců: všichni zdůrazňují, že čistota pro kněze sahá do apoštolských dob, a tedy do samých počátků křesťanství.

Avšak, abychom přešli k východním církvím, především řecko-pravoslavným, citujme ještě kardinála Sticklera: "Tváří v tvář postoji, který byl považován u těchto komunit za liberálnější, se vytýkalo katolické církvi, že se stala příliš přísná v celibátní kázni." Ve skutečnosti mezi pravoslavnými musí uchovat panictví pouze biskupové, jestliže - jak je tomu dosti často - pocházejí z klášterů, nebo musí žít v absolutní zdrženlivosti, pokud už byli ženatí. Prostí kněží, farní popové, mohou žít v manželství pouze tehdy, jestliže je uzavřeli před svým vysvěcením a je jediné. Avšak ve skutečnosti až do konce VII. století tomu tak vůbec nebylo a v nerozdělené Církvi platily jak na Východě, tak na Západě tatáž pravidla omezující pohlavní život - v jednomyslném přesvědčení, že to pochází z apoštolské tradice.

Nicejský koncil mimo jiné v roce 325 zdůraznil zákaz pro všechny kleriky držet v domě ženy kromě matky nebo sester a je podvrhem ojedinělý protest jednoho biskupa z Egypta. Avšak závazek celibátu nebo zdrženlivosti vyžadoval autoritu, která by vykonávala stálou a přísnou kontrolu - ta ovšem na Východě obvykle chyběla. Tváří v tvář stále se šířícím zlořádům, byzantští císařové, kteří si dělali nárok na rozhodování v církevních záležitostech, zvolili cestu méně namáhavou pro politickou moc a tolerovali, ba hájili tyto zlořády. Stickler k tomu dodává: "Zatímco se alespoň pro biskupy podařilo udržet starobylou přísnou tradici, považovalo se za neudržitelné zamezit u nižšího kléru pohlavním stykům se ženami." Tak se východní církev vzdala faktické situaci na druhém koncilu v Trullo (známý též pod názvem Trullská synoda - pozn. red.), který byl svolán v roce 691, nikoli náhodou do císařského paláce v Konstantinopoli (Cařihradu). Církev, před císařem bezmocná, zvolila menší zlo. Ale dodnes nechybějí na Východě vlivné osobnosti církve, které by se chtěly vrátit zpátky k situaci, která vládla v prvních sedmi stoletích a kterou římsko-katolická církev dokázala uchovat.

Mimo jiné je nepodložené a mylné přesvědčení, že zrušením celibátu by se zvýšil počet kandidátů kněžství: manželství nezabránilo neúprosnému snížení počtu pravoslavných popů, protestantských pastorů a židovských rabínů. Ani manželka u katolických kněží by nezabránila pohlavnímu zneužívání nezletilých: v Americe (v Evropě je situace podobná) se více než 80 % udaných případů týká případů homosexuality. A není jasné, k čemu by mohla sloužit manželka u nějakého pederasty, i když vysvěceného.

Nad tímto močálem lidské křehkosti, ubohosti a hříšnosti neustále září slova Horského kázání, kdy Ježíš vrývá posluchačům všech věků: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Vittorio Messori (pro Corriere della Sera)

Přeložil P. Josef Koláček, SJ

---

Poznámka redakce: Český překlad knihy Alfonse Sticklera O církevním celibátu - Jeho dějiny a teologické základy, vydaný ČBK v roce 2008, lze nalézt na webové adrese www.cirkev.cz/res/data/037/004240.pdf (klikněte sem).

Vydáno: 11.08.2010 12:00, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»

Katolický hlas k mistrovství světa ve fotbale Ředitel Katolické kanceláře při spolkové vládě a předseda Katolické centrály pro rozvojovou pomoc Karl Jüsten ostře kritizuje Světový fotbalový svaz, že při přípravě mistrovství nedbal na jeho dlouhodobé dopady. Přitom řadu jihoafrických rodin tento podnik uvrhl do bídy, o čemž se v médiích nemluví.»»»