Poznámka k týdnu - Jsou si náboženství rovna podobně jako lidé?

Náš redakční život i stránky tohoto čísla zpestřila odpověď pana Ryšky na recenzi Michaely Freiové, v níž si vzala na mušku jeho filmový dokument V zajetí bílého boha. Kolegyně na mnohé Ryškovy námitky odpověděla, ale snad by bylo prospěšné vysvětlit ještě pár důležitých věcí, třeba ohledně kvality různých náboženství a kultur...

Autorova argumentace vychází z toho, že všechna náboženství jsou si rovna. Chápu, že pro kulturního antropologa je asi z profese dívat se na etnikum, kulturu a potažmo náboženství jako na fenomény, jejichž konkrétní skutečnosti jsou si rovnocenné. Náboženství je potom pro něj pouhou součástí kultury, a ne ona jeho plodem. Ale hlavně se nemohu zbavit dojmu, že Ryška aplikuje princip rasové rovnoprávnosti v odpověď na otázku, zda mají jednotlivá náboženství stejnou hodnotu. Byť je v zákoně hanobení těchto věcí pod jedním paragrafem, jedná se o dvě zcela odlišné věci. Nemusí to tak ovšem vidět ten, pro koho je kult a kultura jenom pověstnou společenskou nadstavbou nad výrobní základnou (jak si to ještě dobře pamatujeme z povinné školní marxisticko-leninské indoktrinace). Lidé jsou si mezi sebou jistě rovni, a stejně tak etnika, avšak jejich kulturní dědictví přes nenahraditelnou jedinečnost každého z nich si rovna nejsou, ani nemohou být. Nejsou si totiž rovna náboženství, z nichž ty kultury vycházejí, protože ta se od sebe odlišují mírou poznání transcendentní skutečnosti. Pro pana Ryšku jakožto vědce, navíc jeho oboru, by neměl být takový problém porovnat si, nakolik které náboženství odpovídá přirozenosti člověka nejlépe. Určitým vodítkem by pro něj mohl být přístup především současných katolických misionářů (abychom vyloučili misie s politickým pozadím, jež v historii najdeme též). Úspěšné byly a jsou především ty misie, kde se misionář nejprve stal jedním z těch, jimž chtěl přinést světlo evangelia. Proto není třeba nic vytýkat autorovu popisu, jak to dopadá, působí-li někdo ať už misijně, či rozvojově ze své západní bubliny.

Ryška vnímá jako škodlivé některé sociální následky konverzí ke křesťansví. Zmiňuje, ovšem bez bližšího vysvětlení, rozpady vícegeneračních rodin - jak s tím jde dohromady skutečnost, že pro křesťany jinde na světě bývá právě takový rodinný model typický? Nejde spíš o všeobecný rozpad tradičních společností vlivem modernizace? Ale možná též nalezneme odpověď v Kristových slovech, že od nynějška bude rozděleno pět lidí v jednom domě ... otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce... (srov. Lk 12,4953). Toho jsou si misionáři jistě dobře vědomi. Udivuje mne jejich odvaha, s níž hlásají evangelium lidem, o nichž vědí, že pokud uvěří, budou vykořeněni, možná pronásledováni, nebo i zabiti. Jejich motivem je zachránit duši pro nesmrtelnost. Ryškovým posláním je zkoumat jedinečné kultury, i proto, aby mohly být udrženy živé. Je jistě dobré chránit je před globálním zglajchšaltováním. Ale obětovat spásu lidské duše zakonzervování člověka v živém skanzenu? Ba co víc - vytvářet náboženské skanzeny? To musí zůstat pro křesťana zcela nepřijatelným řešením.

Ondřej Prokop Vaněček

Vydáno: 17.03.2010 13:00, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»