Peníze až na prvním místě

Aféra se zneužíváním očima finančníků

V roce 2002 vypukl v USA skandál okolo zneužívání mládeže kněžími. Napsala jsem o něm tehdy článek Americký skandál, který vyšel v Katolickém týdeníku a je na našich webových stránkách.

Rok poté vyšly k mému překvapení v prestižním finančním měsíčníku Forbes, který nemá vazby na žádnou křesťanskou církev, tím méně na katolíky, tři články věnované finančním aspektům celé aféry. Protože všechny tři texty jsou velmi detailní a tvoří poměrně dlouhý celek, pokusím se o nich poreferovat co nejstručněji.

Jejich autor Daniel Lyons píše, že finanční dimenze sexuálních obvinění jsou obrovské. Uznává, že některá především raná obvinění byla oprávněná. Pozdější obvinění však byla postavena na teorii potlačených, později vybavených vzpomínek. Ta považuje Lyons za falešná. Vedla však k tomu, že je dnes katolická církev doslova démonizována.

Tato pozdější obvinění nevznikla spontánně. Byla povzbuzena právníky, kteří zde viděli příležitost obohatit se, podobně jako tomu bylo při aférách s azbestem, tabákem, olovnatými nátěry apod. V USA totiž platila zásada časového limitu, do kdy bylo možné oznámit zneužití. Ale morální panika, která vznikla ve vztahu ke katolickým kněžím, přiměla některé státy Unie toto časové omezení zrušit. To postihlo nejen katolickou církev, ale i další instituce.

Lyons cituje Patrika Schiltze, děkana právnické fakulty Univerzity svatého Tomáše v Minneapolis, podle něhož vlně obvinění katolických duchovních předcházela asi desetiletá kampaň. Je v tom strategie, tvrdí Schiltz. Prvním krokem je negativní publicita a oslabení věrohodnosti Církve. Druhým krokem je využití této publicity pro legislativní změny. Třetím krokem je pak inkasování peněz. Zneklidňuje mě možnost, kdy dospělý, který před 30 lety ministroval a jehož pak život zklamal, má náhle v kapse úspěšný los, cituje Lyons Schiltze.

Lyons uvádí četné konkrétní případy. Obecně jde o to, že vzniklo množství skupin, jež chtějí nejen hájit, ale i aktivně vyhledávat oběti. Některé z nich pracují ve velkém záběru a mají řadu placených zaměstnanců. Na to samozřejmě potřebují peníze a ty formou daru dostávají od konkrétních právnických kanceláří. Tyto kanceláře pak zastupují oběti vyhledané příslušnou skupinou. Tak např. SNAP (Síť lidí zneužitých katolickými kněžími) dostala 20 000 dolarů od kalifornského právníka Laurence E. Drovina. Ten v roce 2003 reprezentoval 320 žalobců. Právník Jeffrey Anderson z minnesotského St. Paul dal v témž roce uvedené organizaci 30 000 dolarů. Tato organizace tedy obdržela v roce 2003 na darech 140 000 dolarů, z čehož 52 000 použila na mzdy svých zaměstnanců.

Organizace Linkup získala od oregonského právníka Michaela S. Moreyho 100 000 dolarů a 50 000 dolarů jí věnoval právník Joseph Kiest z Illinois. Přitom náhrady od Církve se počítají v milionech dolarů a právník z nich dostane polovinu.

Ani takovíto právníci samozřejmě nepřijímají všechny žaloby. Tak např. v Bostonu žaloval duševně nemocný muž kněze, který ho měl v letech 19831989 osmdesátkrát zneužít. Přitom tvrdil, že vzpomínky potlačil a vybavil si je až v lednu 2002. Tehdy totiž vyšel v listě Boston Globe článek o sexuálním zneužívání nezletilých duchovními, který odstartoval celou aféru.

Dvě ženy z Arizony chtěly žalovat diecézi Tucson za to, že kněz měl zprznit jejich dva bratry, kteří potom zprznili své sestry. V Kentucky chtěla tanečnice striptýzového klubu žalovat kněze za to, že ji před dvaceti lety údajně políbil. Nicméně i tyto případy figurují ve statistice podaných žalob.

Pak se vyskytují mezní případy, kdy např. dospělý muž žaluje kněze za to, že mu před lety dal pusu na tvář. Právníci sami váhají, zda šlo o sexuální zneužití.

Přitom titíž bostonští právníci, kteří dodatečně uznali spornost řady obvinění, se v médiích bránili proti tomu, že bostonská arcidiecéze chtěla zkoumat oprávněnost některých obvinění, než žalobcům nabídne finanční odškodnění. Právníci diecéze chtěli, aby žalobci popsali své zneužití a sdělili, jakou škodu vlastně utrpěli.

Některé tyto případy, píše Lyons, pravděpodobně přivedou některé diecéze k bankrotu, ale jde tu ještě o hlubší kapsy: o kapsy velkých pojišťovacích společností. Právníci žalobců využívají jejich pojišťovací politiku, která byla napsána před desítkami let za úplně jiných okolností.

Není náhodou, že nejviditelnější obětí právnického tažení je katolická církev. Zde se Lyons odvolává na knihu Philipa Jenkinse Nový antikatolicismus, která tvrdí, že protikatolické předsudky jsou pevnou součástí amerických dějin: zvláště výrazné byly v americkém puritanismu. (Jenkins sám je protestant.) Ale žádná instituce, která má odpovědnost za děti, si nemůže být jistá. Stačí klepnout na adresu www.stopmormonsexualabuse.com, radí Lyons. Učinila jsem to. Byla jsem přesměrována na stránky právníků, kde prezentují svou firmu a své úspěšné případy; je tu i návod, co všechno lze od advokáta očekávat. Vysvětluje se tu, že je možné žalovat i případy, k nimž došlo před mnoha lety, protože leccos ze současného psychického diskomfortu lze vysvětlit právě zneužitím v dětství.

Ale nejde jen o katolíky nebo mormony. Navštívili vás Jehovovi svědkové? I pro tento případ byly vytvořeny stránky vašich potenciálních advokátů.

V roce 2002 nastala doslova exploze obvinění ze sexuálního zneužití, na němž právnické kanceláře vydělaly miliardy. Je to velký byznys, přiznává právník Roderick MacLeish, který v roce 2003 zastupoval 240 žalobců v diecézi Boston.

Ideologické nadšení a chtivost peněz se přitom soustřeďuje především na církve, zvlášť katolickou což jsou globální instituce. Touto cestou se sekularistický hon na čarodějnice rozšíří i do dalších zemí, předpovídá Lyons v roce 2003. A stalo se.

Michaela Freiová

Vydáno: 17.04.2010 10:00, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»