Nemoc a smrt jako úkol

Budeme slavit Den nemocných. A i když nám řada zbožných tiskovin opět přinese vyprávění na téma pomodlil (jsem) se a uzdravil (jsem) se, nemůžeme se vyhnout tématu umírání a smrti. Boží vůle je pro nás tajemstvím, jemuž nikdy nemůžeme porozumět. Zatímco někomu je dopřáno se po modlitbě uzdravit, jiným (a patrně většině) je souzeno na fatální nemoc zemřít, i když se za nás modlila celá rodina, společenství, přátelé

Téma umírání se v posledních letech dostává do nového světla. Nabízí se totiž možnost, patrně brzy zákonem zajištěná, bolesti a ponížení cesty ke smrti si ušetřit: tuto cestu zkrátit a podržet ji ve vlastních rukou, tak jako se to od nás očekává při jiných příležitostech. Je to svůdné. Sama jsem držela v rukou balení Vesparaxu, přímo lákající k bezbolestné smrti: krabička vesele červeno-modrá, text útěšný: Dopřejte si nyní dobrý oběd, půl lahve vína, a po požití Vesparaxu během dvou až tří hodin tiše zemřete, bez úzkosti a trápení.

Komu by se to nelíbilo? Těší se snad někdo z nás na bezmocnost, popletenost, inkontinenci a duševní zmatek? Kdo z nás by si to raději neušetřil? I když se píše o tom, že se po uzákonění eutanazie budou pacienti bát smrti z rukou lékaře, mnozí by ji uvítali. Je to kratší, jednodušší, příjemnější.

Ale tak jako život sám, i smrt je pro nás úkolem. Nepřijmeme-li ji se vší její bolestí a ponížením, přispějeme k zásadní změně. Bude-li definováno, v jaké si­tuaci máme právo rychle, umělou cestou zemřít, bude také nutně definováno, kdy má člověk povinnost zemřít. A ta se bude vztahovat na stále větší okruh lidí: na tělesně a duševně postižené, na přestárlé, na trpící.

Přijmeme-li umírání statečně i s jeho neblahými průvodními jevy, staneme se obránci právě té hranice, jež brání státu a jeho politice v konečném rozhodování o osudu člověka. Přijmeme-li bídu umírání a smrti se vším, co přináší, budeme chránit životy těch, kdo zemřít nechtějí, kdo považují svůj život za dostatečně cenný, i když je zatížen vadami a nedostatky. Svým umíráním budeme bojovat právě za ně.

V naší zemi si stát osobuje právo rozhodovat o životě nebo smrti nenarozených dětí: je-li jejich život ohrožen nemocí nebo postižením, má být ukončen. Ale my, staří a nemocní, máme možnost se proti tomuto trendu postavit právě tím, že budeme bránit své právo na život, i když nás už unavuje a trápí. Protože i postižený, nemocný život je stále úkolem, jakkoli je pro nás těžký.

Michaela Freiová

Vydáno: 10.02.2010 14:28, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»