Loupež století vyšla jenom částečně

Na začátku roku 2007 dostala díky podpoře přeběhlíků Pohanky a Melčáka vláda Mirka Topolánka důvěru poslanecké sněmovny a ujala se vlády. Jednou z velmi hlasitě avizovaných součástí vládního programu byla reforma zdravotnictví spojovaná se jménem ministra Julínka. Občané si všimli hlavně zavedení poplatků za návštěvu u lékaře, zato odborná veřejnost nepřehlédla, že jádrem této reformy byl záměr privatizovat české do té doby veřejnoprávní zdravotní pojištění. Reformu v tomto směru pomáhali připravovat reformátoři, kteří stejný cíl částečně realizovali krátce předtím na Slovensku. Tam pak byla Zajacova reforma zdravotnictví, spojená s privatizací významné části slovenských zdravotních pojišťoven, hlavní příčinou volebního neúspěchu Dzurindovy pravicové koa­lice a nástupu levicové koalice vedené Robertem Ficem.

Příprava privatizace zdravotních pojišťoven

Privatizace zdravotních pojišťoven se stala součástí vládního programu, který ODS protlačila koaličními jednáními. V průběhu roku 2007 připravilo ministerstvo zdravotnictví jak zavedení poplatků (které jsou dodnes folklórním tématem debat politických stran), tak především návrhy novely zákona č. 48/97 o veřejném zdravotním pojištění a návrhy dalších šesti nových zákonů, které měly vytvořit právní rámec nového uspořádání financování zdravotnictví.

Zatímco od doby zrušení Okresních ústavů národního zdraví, financovaných státním rozpočtem, bylo od 1. 1. 1993 více než 90 % nákladů zdravotní péče financováno prostřednictvím Všeobecné zdravotní pojišťovny a dalších, rovněž veřejnoprávních zdravotních pojišťoven (tak, jak je tomu téměř v celé západní Evropě jediný experiment s provozováním veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím soukromých pojišťoven probíhá po dlouhé přípravě od roku 2006 v Holandsku a částečně na Slovensku), měla podle záměru ministra Julínka a jeho týmu proběhnout privatizace buď všech zdravotních pojišťoven nebo všech kromě VZP. Tyto soukromé zdravotní pojišťovny se měly stát stejně jako fakultní nemocnice (páteř českého zdravotnictví) akciovými společnostmi a měly na jedné straně inkasovat dosavadním způsobem pojistné veřejného zdravotního pojištění a pokrývat náklady zdravotní péče. Zásadní změna ale souvisela s tím, že se změnou právní formy se měl změnit i cíl jejich podnikání tím se, jak je u všech soukromých podniků normální, měla stát tvorba zisku pro majitele. Že by majitelé zdravotních pojišťoven měli zájem především maximalizovat svůj zisk a že by to mohlo být jenom buď na úkor objemu hrazené zdravotní péče nebo na úkor cen za tuto péči hrazených nemocnicím a lékařům, je jednoduchá trojčlenka, srozumitelná po krátkém zamyšlení každému laikovi.

Neúspěch při prosazování potřebné legislativy

S touto zásadní změnou koncepce zdravotnictví ale KDU-ČSL ve chvíli předložení věcných záměrů přestala souhlasit (květen 2008) a poté, co zeslábla i podpora projektu odborného týmu Strany zelených (včetně tehdejší ministryně Stehlíkové), ztratila ODS v parlamentu podporu pro prosazení legislativy potřebné k uskutečnění tohoto svého záměru.

Když bylo jasné, že se žádné stávající zdravotní pojišťovny privatizovat nebudou, zahájili zainteresovaní podnikatelé s podporou 1. náměstka ministra zdravotnictví Marka Šnajdra druhý pokus, který měl dosáhnout (a také nakonec částečně dosáhl) podobných cílů i bez schválení privatizace zdravotních pojišťoven a dalších navrhovaných zákonů.

Činnost zahájila nová zdravotní pojišťovna Agel, první sice formálně veřejnoprávní zdravotní pojišťovna, evidentně však (na rozdíl od ostatních reálně veřejnoprávních zdravotních pojišťoven) ovládaná ocelářským magnátem a majitelem Třineckých železáren a řady moravských nemocnic Tomášem Chrenkem, přítelem Mirka Topolánka. Pomalu sbírala cestou finančních odměn za přestup svoje pojištěnce, velkou důvěru ale nevzbuzovala a riziko, že během roku nedosáhne ani zákonem stanoveného minima 50 tisíc pojištěnců, bylo ještě po půl roce náboru pojištěnců docela reálné.

Slučování

zdravotních pojišťoven

Mezitím prohrála ODS na celé čáře krajské volby (listopad 2008), ve kterých bylo zdravotnictví hlavní téma, měsíc poté Topolánek definitivně Julínkovu reformu vzdal a ministra nahradila senátorka Daniela Filipiová. Tou dobou už bylo jasné, kudy se ve druhém kole o privatizaci zdravotních pojišťoven výše jmenovaní pokusí. Parlament proto začal v květnu 2009 projednávat ve zkráceném projednávání poslaneckou novelu zákona o oborových zdravotních pojišťovnách (sněmovní tisk 684 poslance Ludvíka Hovorky, Jiřího Carbola a dalších), zakazující bezdůvodné slučování finančně zdravých zdravotních pojišťoven. Několik málo hodin po schválení této novely ve třetím čtení v poslanecké sněmovně (10. 6. 2009 dopoledne) podepsala ale (týž den odpoledne) ministryně Jurásková první sloučení Hutnické zdravotní pojišťovny (s 330 tisíci pojištěnci) se zdravotní pojišťovnou Agel (tehdy 60 tisíc pojištěnců). Že se tato zdravotní pojišťovna (ještě pod jménem Hutnická ZP) stane součástí zdravotnického impéria Tomáše Chrenka, bylo samozřejmé. Následovaly měsíc trvající jednání vedení KDU-ČSL s vedením ministerstva zdravotnictví, které mířily k dohodě: žádné další slučování zdravotních pojišťoven už ministerstvo zdravotnictví nepovolí a poslanecká novela bude podstatně rozšířena o řadu potřebných pozitivních změn, navrhovaných týmem tehdejšího náměstka ministryně Pavla Hroboně.

Tuto dohodu shodil večer před projednáváním novely v Senátu náměstek Šnajdr ze stolu a senát díky hlasům ODS a jejich spojenců negoval celý původní návrh, zamezující účelové slučování zdravotních pojišťoven na přání významných zainteresovaných osob.

Několik málo dní po odmítnutí původní novely Senátem podepsala (30. 7. 2009) ministryně Jurásková další sloučení zdravotních pojišťoven další součástí třineckého impéria se díky hlasům osmi členů správní rady stala Česká národní zdravotní pojišťovna s 303 tisíci pojištěnci.

Konec divoké privatizace

V srpnu pak hladce přehlasovala poslanecká sněmovna pozměňovací návrh senátu a skončila divoká bezúplatná privatizace zdravotních pojišťoven. Součástí Chrenkova impéria se tak staly tři sloučené zdravotní pojišťovny, později přejmenované na Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu. Kromě původních 60 tisíc pojištěnců, kteří převážně dobrovolně přestoupili do ZP Agel, už se dalších 633 tisíc pojištěnců Hutnické a České národní ZP na jejich přání nikdo neptal.

Jaromír Dušek, problémový bývalý odborářský boss železničních odborů, se ještě pokusil ovlivnit volby správní rady v další zdravotní pojišťovně a dosadit do ní Chrenkovy lidi, ale nepodařilo se mu to. Privatizace zdravotních pojišťoven, alespoň pro tuto chvíli, skončila.

Topolánek opustil i další výše zmíněný projekt transformace fakultních nemocnic na akciové společnosti, ve kterých by univerzity mohly s třetinou hlasů jenom přihlížet, co by se s těmito nemocnicemi ministr zdravotnictví prostřednictvím svých úředníků, tvořících rozhodující část představenstev a valných hromad společností, rozhodl učinit.

Dobrá zpráva pro občany dnes zní, že žádný ze známých volebních programů významných politických stran, pokud jde o oblast zdravotnictví, už s privatizací zdravotních pojišťoven nepočítá.

Monopol na zdraví

Před časem jsem psal do novin, jak se české zdravotnictví pohybuje, podobně jako Odysseus a jeho přátelé při návratu do Řecka po dobytí Tróje, mezi Skyllou a Charybdou.

Ani v současné době tomu není jinak. Na chvíli se ztišili zájemci o (nejraději již vyzkoušenou bezúplatnou) privatizaci zdravotních pojišťoven. A už se znovu probouzí sociálně demokratická Charybda, která by ráda spojila po vzoru (z hlediska efektivity odstrašující) britské National Health Service všechny zdravotní pojišťovny do jedné jediné. A to v době, kdy všechny země Visegrádu, které nestihly monopol OÚNZ po skončení totality včas transformovat, zoufale hledají, jak to s velkými náklady a problémy udělat co nejdříve (Polsko, Maďarsko). Každému je nad slunce jasné, jak mocný by byl ten jediný nejmocnější pán nad 250 miliardami korun veřejného zdravotního pojištění. Zda by to byl ministr zdravotnictví nebo ředitel monopolní zdravotní pojišťovny není už tak podstatné. Nebo snad má někdo z vás jako zákazník s nějakým monopolem pozitivní zkušenost? A tohle by byl monopol na to, čeho si každý člověk hodně váží monopol na léčení nemocí, tedy krátce monopol na zdraví každého z nás od kolébky až do hrobu.

Josef Jelínek

(mezititulky redakce)

Vydáno: 22.03.2010 12:34, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»