Karel Marx (I.): Vítězství hmoty a modla třídního konfliktu

Myslitel, jehož dílo určilo osudy stamiliónů. Přestože je jeho dílo nesystematické a vnitřně rozporné, jeho myšlenky ožívají v nejrůznějších podobách i v západní společnosti 21. století.

Když se 17. března 1883 konal pohřeb Karla Marxe, na hřbitov v londýnském Highgate přišlo asi jen deset lidí. Byl mezi nimi Friedrich Engels, zeť Longuet, za německé sociální demokraty Wilhelm Liebknecht. U hrobu stála také vdova po zesnulém, jedna z dcer, také druhý zeť a čtyři dávní druhové. Málokterý pohřeb významného člověka měl tak málo truchlících. Engels pronesl velmi stručnou smuteční řeč. Nad hřbitovem se zatahovaly mraky a byla zima a atmosféra pohřbu jako by předznamenávala trpký posmrtný odkaz Karla Marxe.

Přesto se o sto dvacet let později stal v anketě pořádané rozhlasovou stanicí BBC největším myslitelem všech dob. Byl to právě krátký Engelsův projev na hřbitově, co velmi výstižně ukazuje na přímé vazby Karla Marxe na kulturu smrti. Engels prohlásil, že jako Darwin objevil zákon evoluce v organické přírodě, právě tak Marx jej objevil v lidské společnosti.

Marx poslal první díl Kapitálu také Darwinovi. Do jaké míry se Darwin vůbec do tohoto díla začetl, je sporné. Z jeho osobního exempláře zůstala rozřezána jen první stovka stránek. Sice zdvořile za dar poděkoval, ale tím ten příběh končí. Podle některých pramenů hodlal Marx druhý díl Kapitálu dedikovat obdivovanému přírodovědci.

Učednická léta

Karel Marx se narodil roku 1818 jako třetí dítě do původně židovské rodiny v tehdy pruském Trevíru v Porýní. Otec však ještě před jeho narozením konvertoval ke státnímu luteránství, aby mohl nadále vykonávat práci advokáta. Roku 1824 pak byly pokřtěny také jeho děti.

V Trevíru navštěvoval gymnázium, kde se seznámil se svým budoucím švagrem Edgarem von Westphalen. Roku 1836 se zasnoubil s jeho sestrou Jenny, s níž pak strávil celý život. Jako student se naučil skvěle francouzsky a podnikl několik literárních pokusů. V té době již studoval práva v Bonnu a poté v Berlíně, kde se zapojil do bouřlivých diskusí nad myšlenkovým odkazem nedávno zemřelého Hegela a přiklonil se k mladohegelovcům; poslouchal Bruno Bauera, známého kritika náboženství, který v rozporu s tehdy dostupnými jasnými důkazy popíral historickou existenci Ježíše z Nazareta.

Obdivoval též Ludwiga Feuerbacha, materialistického filosofa a antropologa, který se ve svých spisech Podstata křesťanství, Přednášky o podstatě náboženství a Theogonie pokusil o široce založenou psychologii náboženství. Feuerbach poprvé v dějinách filozofie promyslel ateismus se všemi důsledky, odmítl vše nadsmyslové a soustředil se na člověka jako předmět filozofie. Člověk si podle Feuerbacha vymyslel Boha, aby ukojil svůj egoismus, svou věčnou touhu po blaženosti a štěstí, již však vlastní silou ukojit nemůže ukojí ji tedy prostřednictvím Boha. Marxovo bezbožectví tedy bylo hluboce inspirované klíčovými osobnostmi jeho doby.

Násilnická modla materialismu

Roku 1841 Karl Marx promoval na univerzitě v Jeně prací na téma rozdílu Démokritovy a Epikúrovy přírodní filosofie. O rok později začaly v Kolíně nad Rýnem vycházet liberálně zaměřené noviny Rheinische Zeitung; Marx, který si brzy osvojil břitký styl, byl jedním z hlavních spolupracovníků a posléze šéfredaktorem tohoto listu, radikálně opozičního vůči pruské politice. To ovšem vedlo k cenzurním zásahům státní moci a po roce k úplnému zákazu novin. Téhož roku se Marx poprvé setkal se svým pozdějším spolupracovníkem, synem textilního magnáta Friedrichem Engelsem. Oba muži uzavřeli přátelství, vedli obsáhlou korespondenci a společně sepsali několik prací, polemizujících s mladohegeliány. Engels zároveň Marxe všemožně podporoval: posílal mu kapesné, dělal si starosti s jeho zdravotním stavem, nabádal jej k systematičtější práci a podobně. Spolu zkonstruovali myšlenkový směr, jež vešel do dějin jako historický materialismus, učení o vývoji společnosti, v němž se člověk aktivně podílí na objektivním dějinném pohybu jakožto bytost produkující materiální statky. Smysl a podstatu dějin tedy Marx s Engelsem redukovali na pouhou výrobu a spotřebu. Podnětem k historickým proměnám jednotlivých typů společností jsou dle Marxe a Engelse postupné změny v oblasti materiální produkce, které se dostávají do rozporu s původně jim přiměřenými výrobními vztahy a vlastnickými poměry, mocensky hájenými vládnoucí třídou. Tento rozpor je řešen revolucí, v níž nová společenská třída, v jejímž zájmu je prosazení nových výrobních sil a vlastnických poměrů, násilím likviduje třídu vládnoucí. Otevřeně vyzýval k násilí; člověk bez Boha pocházející z opice je podle Marxe jen jednotkou určenou k uspokojení vlastních potřeb.

Posun ke komunismu

V roce 1843 se Marx oženil se svou snoubenkou. S Jenny měl během harmonického manželství sedm dětí, z nichž přežily jen tři dcery. Téhož roku Marxovi odjeli do Paříže, aby zde Marx s Arnoldem Rugem vydával Německo-francouzskou ročenku. Vyšlo však pouze jedno číslo, a to kvůli neshodám jak s Rugem, tak s francouzskými socialisty: v polemice s nimi se Marx začíná zabývat ekonomií a směřuje ke komunistickým pozicím. Tento posun je patrný v Ekonomicko-politických rukopisech z roku 1844, jež zavádějí pojem odcizené práce.

Počátkem roku 1845 musel Marx přesídlit do Bruselu, kam jej následoval Engels. V létě téhož roku podnikli studijní cestu do Anglie, kde navázali kontakt s tamním hnutím chartistů, dělnicko-

-liberální formací bojující za všeobecné volební právo. V Bruselu Marx a Engels založili Komunistický korespondenční výbor, jehož cílem bylo zastřešení různých skupin účastnících se tehdy již mezinárodního dělnického hnutí. Záhy Marx vstoupil do Svazu spravedlivých, jenž byl na sjezdu v Londýně přejmenována na Komunistický svaz a začal připravovat komunistický politický manifest. Ten byl zveřejněn v revolučním roce 1848 jakožto Manifest komunistické strany . V Londýně vznikala též Marxova hlavní ekonomická díla: v roce 1859 vyšla Kritika politické ekonomie, která však nevzbudila očekávaný ohlas. Nespokojený Marx oznámil, že hodlá vydat další, podrobnější díly, které mu s dalším studiem pod rukama dále narůstaly. Takto se postupně a nesystematicky rodilo autorovo hlavní dílo, Kapitál. Jeho první díl Marx dokončoval sužován různými chorobami a teprve roku 1867 byl předán do tisku a vydán.

Nejen teoretik, ale i aktivista

V době práce na Kapitálu se Marx také aktivně zapojoval do dělnického hnutí: v roce 1864 stál u zrodu První internacionály a zastával v ní vedoucí pozici; formuloval její stanovy a zakládající program. Internacionála byla později rozpuštěna kvůli neshodám mezi komunisty, anarchisty a dalšími skupinami.

V té době se postupně zhoršoval Marxův zdravotní stav; oslabila jej především vleklá kožní choroba. Roku 1881 zemřela jeho manželka Jenny, což Marxe hluboce poznamenalo. Uzavřel se do sebe a několik měsíců téměř nekomunikoval s okolím. Poslední léta života Marx věnoval práci na II. a III. dílu Kapitálu; když v roce 1883 coby čtyřiašedesátiletý vdovec zemřel, našel Engels v jeho pozůstalosti obrovské a neuspořádané svazky poznámek a náčrtů, které mnohdy nebyl s to rozluštit ani on sám.

I přesto, že za života Marx příliš úspěchu neužil, o čemž svědčí i jeho pohřeb, odkaz tohoto muže neuvěřitelně ovlivnil podobu světa 20. století. Přestože je jeho dílo nesystematické a vnitřně rozporné, jeho myšlenky ožívají v nejrůznějších podobách i v západní společnosti dneška. Jaké konkrétní myšlenky Marxe žijí a přispívají ke kultuře smrti, si ukážeme v následujícím čísle.

Josef Mudra

Seriál vzniká podle knihy Donald De Marco Benjamin Wiker: The Architects of the Culture of Death. Ignatius Press, San Francisco 2004, ISBN 1-58617-016-3, 410 stran.

Res Claritatis

Vydáno: 23.04.2010 20:00, Zdroj: Res Claritatis

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»