K původu a smyslu celibátu

Vlna obviňování Církve ze sexuálního zneužívání dětí s sebou nese zpochybňování celibátu. Není snad třeba znovu vysvětlovat, že celibát nemění přirozenost člověka, takže muž, který se zpronevěří svému celibátnímu slibu, se prostě zamiluje do dospělé ženy, a řeholnice do dospělého muže.

O původu a smyslu celibátu se však mluví mnohem méně. Jeho vznik se přitom váže na mučednickou zbožnost prvních staletí. Už Ignác z Antiochie píše, že mučednictví je formou následování Krista. Autor zprávy o upálení Polykarpa ze Smyrny také připodobňuje mučedníka ke Kristu. Ve zprávě o mučednících z Lyonu a Vienne píše autor, že pravý Kristův učedník následuje Beránka, kamkoli jde. Cyprián z Kartága píše, že ten, kdo trpí pro vyznání Kristova jména, je účastníkem Kristova utrpení. O mučednici Felicitas, která ve vězení porodila dítě, se píše, že se jí strážci vysmívali, když při porodu naříkala; ona jim odpověděla: Nyní trpím to, co trpím. Ale tam bude se mnou Jiný, kdo bude trpět se mnou, protože také já chci trpět za něho.

Mezi vlnami pronásledování však byla období klidu, kdy mohli křesťané žít více nebo méně v míru. Mnozí tehdy hledali formy nekrvavého martyria a nacházeli je v radikální askezi. Měřítkem byla stále mučednická smrt. Za nekrvavé mučedníky označuje Dionysos z Alexandrie ty křesťany, kteří v době moru nedbali nebezpečí a sloužili nemocným. A k těmto nekrvavým formám mučednictví patřil i celibát, vysoce ceněný už v prvních staletích po Kristu.

Dnes žijeme v době, kdy se celibát chápe spíše jako patologický rys osobnosti a slovo mučedník se užívá pro muslimské sebevrahy, kteří do své smrti dokáží strhnout jiné lidi. Ale v křesťanském prostředí se myšlenka celibátu vždycky vázala na ochotu k mučednictví. Celibát není ani tak pastoračně vhodnou formou života: je to způsob, jak zemřít pro Krista.

Jestliže se i dnes, kdy je celibát vysmíván a označován za zdroj perverzí, stále najde dost křesťanů, kteří tuto formu přijímají, znamená to, že ochota zemřít pro Krista u dnešních křesťanů nezeslábla. Na jiných kontinentech to tisíce křesťanů dokazují krvavým mučednictvím. Není vyloučeno, že tato zkouška čeká i nás, evropské křesťany.

Michaela Freiová

Vydáno: 27.03.2010 10:00, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»