Jeden pohled na současnou ekonomickou "krizi"

Existuje jeden, a patrně zásadní důvod, tedy myslím ekonomický, proč náš stát a ty okolní pochopitelně také, spějí zcela nevyhnutelně do kopru. Kdysi byly státní útvary poměrně stabilní, pochopitelně na nižší celkové materiální úrovni. Společenská pyramida měla obrovskou základnu zemědělců, řemeslníků a dělníků, kteří všichni vytvářeli menší či větší hodnoty. Není tomu až tak dávno, co na okrese byl jeden hejtman, jeden soudce, vězení se dvěma soudními sluhy, četnický rytmistr a pár četníků, dva až čtyři důchodní (rozuměj berní úředníci). Starostové ani žádní radní nebrali plat, na větší obci byl jeden až dva obecní posluhové, případně obecní policajt a ponocný. Na malých vesnicích se celá samospráva odbývala v seknici sedláka, který byl právě starostou, případně v hospodě.

Dnes se tzv. HDP (hrubý domácí produkt - pozn. red.) tvoří ve službách a podobných hloupostech. Reálné hodnoty u nás tvoří asi necelý milion lidí. Ti to pochopitelně nemohou již dále utáhnout. Je dobře podívat se kriticky na sebe a sousedy. Státní zaměstnanec pochopitelně nic nevytváří. Těch je dnes skoro milion. Důchodci samozřejmě také nic, děti, nezaměstnaní apod. jakbysmet. Z těch, co se nějakým způsobem zapojili do pracovního procesu, vytváří hodnoty pouze malá část. Tím nechci říci, že nejsou potřební, nicméně pracovat a vytvářet hodnoty jsou dvě naprosto odlišné kategorie. Řidič cosi vozí, instalatér cosi opravuje, učitel někoho učí, lékař kohosi léčí, soudce soudí, policajt ochraňuje, hasič hasí atd. Tedy pouze obsluha systému, žádná tvorba hodnot. Probereme-li si jednotlivé profese z tohoto pohledu, zjistíme sine ira et studio, tedy bez hněvu a předpojatosti, že počet těch, kteří něco vytvářejí, se rok od roku zmenšuje. A protože žijeme v demokracii, tak ti, co se na systému živí, si pomocí voleb - je jich prostě většina - dokážou nastavit podstatně lepší podmínky, než ti, co je reálně živí. Obávám se, že na tohle poměrně brzo dojedeme. Státní zaměstnanci, místo aby uznali, že snížení platů o 4 % znamená, že se jim povede stejně jako vloni nebo předloni, tedy nijak špatně, tak spustili takový řev, že z toho sešlo. Největší vyžírkové, tedy soudci, vyhrožují navíc drze žalobami.

Řešení jsou v podstatě asi jen dvě. To první: Snížit dobrovolně výdaje státu tak, aby ročně zbylo asi tak 100 miliard korun na splácení dluhu. Zvýšení přímých daní patrně nic nepřinese, naopak - absolutní výběr může poměrně lehce ještě klesnout. Výše daňových sazeb se skutečným výběrem příliš nesouvisí. Prostě představa, že zaplatí bohatí, nefunguje.V historii vždycky zaplatila účet střední vrstva. Je poměrně početná, má majetek a není schopna se někam odšoupnout. Příklad Kalifornie je jasný - tam asi 4 % obyvatelstva generovala 52 % daní. Když holt bohatý John vydělal místo pěti milionů dolarů jen tři, tak on to i s rodinou už nějak přežil. Ale stát Kalifornie přišel asi o třicet procent příjmů. Daně už nešly bohatým zvýšit, protože ve vedlejším státě jsou poloviční (daňová soustava v USA je z našeho pohledu hodně bizarní). To si uvědomuje i současná vláda u nás. Zvýšení daní pro zámožné musí být pouze kosmetické, jinak to bude reálný propad výběru.

Tím druhým řešením je státní bankrot, který bude podle příslušných pravidel sanován Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a který bolestivé řezy naordinuje v podstatě neřízeným způsobem a okamžitě. Málokdo si totiž uvědomuje, že pokud nám již nikdo nepůjčí na obrátku dluhu, tak můžeme být v kélu během několika měsíců. A potom diskuze jestli čtyři, nebo 10 % výplat dolů se ukáže jako čajový odvárek proti realitě.

Početně to pak dopadne asi takto. O dvě stě miliard schodku méně plus nějaké vyšší úroky za revolving úvěrů, tedy asi 100 miliard. Vychází z toho snížit počet zaměstnanců státu a obcí asi o 30 % a zbývajícím snížit platy asi o třetinu. Tak nějak mimochodem budou - komprimovaně - zřejmě vypadat podmínky MMF. Tiše doufám, že politici se snad umoudří a začnou konat dřív, než přifičí kravaťáci z MMF

Další možné řešení je: žádné volby. Poslancům by se to náramně líbilo, Ústavní soud by to jistě dokázal kulantně zdůvodnit a národ by taky moc neprotestoval. Řev pánů Paroubka a Topolánka by asi byl slyšet na značnou vzdálenost, nicméně on už je stejně nikdo moc vážně nebere. Ti úředníci by si s tímhle bordelem asi během jednoho roku nějak poradili.

Nic veselého nás v tomto roce nečeká. Mimochodem to "zdvihání", tedy růst HDP je víceméně pěkná taškařice. Když si půjčím 200 miliard, tak se HDP měřené podle metodiky pravděpodobně o cca 100 miliard zdvihne. Tím se ale státní povoz pouze zatáhne do hnoje jen o kousek dál. Ještě že na bedně běží seriál krotitelé dluhů, který názorně ukazuje na desítkách případů, kam kdysi blahobytný občan dospěl, když vytloukal klín klínem. Stát je také jen ekonomický subjekt a výkřiky jednoho pomatence o tom, že stát dluhy neplatí, mohou fungovat jen v případě totálního zmaru, tedy po válce.

Karel Kloud

Vydáno: 04.02.2010 21:00, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»