Hromnice a světlo

Přísloví „Na Hromnice o hodinu více“ zřejmě zná každý a vybaví si prodlužující se den, jakýsi náznak, že délka noci už viditelně ustupuje. S Hromnicemi mají zvláště ti starší a literatury znalí spojeny svíčky – hromničky, které se zapalovaly jako ochrana před úderem blesku.

Možná se v této chvíli objeví na rtech nejednoho čtenáře úsměv, jakým že to způsobem se naši předkové chránili. Doufám, že to bude úsměv shovívavý a otevřený poznání, že nechránily jenom ony hromničky, ale jejich rozsvícení bylo spojeno s modlitbou, tedy prosbou k Bohu, aby domácnost chránil.

Navíc bych také chtěl upozornit, že církev nespoléhala jen na ochranu modlitbou. Jeden z jejích kněží, Prokop Diviš, se stal vynálezcem bleskosvodu, takže ono to s tím církevním tmářstvím ani před staletími nebylo tak hrozné.

Listujeme-li ve slovnících a učených knihách a pátráme-li po původu Hromnic, objevíme řadu různých teorií. Snad pravdě nejblíže je ta, že Slované čekali na první jarní bouři a při zaznění hromu si představovali, že jde o jakési nové probuzení přírody, všechno se začíná hýbat, obnovovat.

Církev na tento den stanovila svátek Uvedení Páně do chrámu, kdy podle náboženských předpisů Panna Maria a svatý Josef přinášejí Ježíška představit do chrámu. Dříve se tomuto svátku také říkalo Očišťování Panny Marie. V chrámu se Svatá rodina setkává s prorokyní Annou a stařičkým Simeonem, který Ježíše nazve „světlem k osvícení pohanů“ a raduje se, že před svým skonem má ještě možnost uvidět spasitele světa.

Symbolika světla je krásná a starobylá. Vůbec bych tedy přezíravě nekrčil nosem nad svěcením hromniček. Když člověk takovou svíčku rozsvítí při večerní modlitbě, může si připomenout, že Kristus je světlem.

Ale také to, že každý z nás má být světélkem pro ty druhé. Zapálíme-li ve velkých prostorách kostela byť jen jednu svíčku, nevidíme vše v jasné záři halogenů, ale přece jen jsme i tak schopni se orientovat.

Přál bych nám všem, aby naše malá osobní světélka zářila pro ostatní, aby byli schopni lépe nalézat správnou cestu. Stojí za to obnovovat staré zvyky a tradice a hledat symboliku, kterou jsou naplněny. Naším světlem je Kristus a byl bych moc rád, abychom my, křesťané, byli pro druhé také těmi příjemnými hřejivými světly.

Autor: kardinál Dominik Duka

Vydáno: 01.02.2012 22:23, Zdroj: ČRo 1

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

Související zprávy

  Další zprávy

Propotratová a prohomosexuální mládežnická lobby odešla z OSN s nepořízenou Přestože všeobecná sexuální výchova byla nakonec do dokumentu zařazena, země ji odmítly zmínit bez odkazu na „práva, povinnosti a odpovědnost rodičů“ poskytovat „odpovídající vedení a orientaci v sexuálních a reprodukčních záležitostech“. Obdobně odkazy na sexuální a reprodukční práva v dokumentu jsou zeměmi explicitně chápány tak, že potrat nepatří mezi metody plánování rodičovství. Ještě větším zklamáním pro skupiny radikálních aktivistů bylo vyloučení zmínek o sexuální orientaci a genderové identitě, které používá homosexuální lobby v OSN na podporu práv homosexuálů.»»»

Papež schválil dekret o mučednictví 14 pražských mučedníků z roku 1611 Benedikt XVI. schválil dekret Kongregace pro blahořečení a svatořečení o mučednictví 14 pražských mučedníků od Panny Marie Sněžné. Jde o Bedřicha Bachsteina a dalších 13 bratří, kteří byli bestiálním způsobem pobiti z nenávisti k víře pražskou spodinou 15. února roku 1611. Pražští mučedníci byli bratři františkáni, kteří roku 1604 obsadili trosky kláštera u Panny Marie Sněžné a začali ho renovovat. Pocházeli z různých evropských národů - Itálie, Německa, Španělska, Holandska a dalších, prožili však již nějaký čas na našem území – přišli do Prahy z Brna a Olomouce – a ovládali téměř všichni češtinu. Za doby vpádu pasovských vojsk do Čech roku 1611 byli nařčeni z kolaborace s katolickým vojskem, na masopustní úterý 15. února 1611 do jejich kláštera vtrhla pražská lůza a bratry bez milosti pobila.»»»

Pastýřský list k VII. Světovému setkání rodin Přinášíme vám pastýřský list českých a moravských biskupů k VII. světovému setkání rodin, které se koná v Miláně od 30. května do 3. června 2012. Milé sestry, milí bratři, prožíváme květen, který je zvláštním způsobem věnován Ježíšově Matce Panně Marii, ale tento měsíc přináší i řadu dalších podnětů k zamyšlení o dnešní rodině; jednak sté výročí, kdy jako ocenění a uznání důležitosti ženy v rodině byl vyhlášen a poprvé slaven Den matek. Stalo se tak ve Spojených státech amerických a u nás byl tento den slaven (i když s určitým přerušením) od roku 1923 vždy druhou květnovou neděli.»»»