Ernst Haeckel (I.): Člověk z opice. Bez důstojnosti.

Muž, kterého oslovil Charles Darwin, se stal nejzdatnějším popularizátorem jeho myšlenek. Přestože své poznatky obratně falšoval a ovlivnil nacisty, jeho myšlenky najdeme v učebnicích dodnes.

V září 1867, když trávili novomanželé Haeckelovi líbánky v Tyrolsku, vydal se Ernst Haeckel na túru a chtěl zdolat 2700 metrů vysoký vrchol Tristenspitze. Měl málo zkušeného průvodce a počasí jim příliš nepřálo. Když padla noc, oba muži byli ztraceni uprostřed hor. Se smrtí na jazyku spěšně sepsal poslední vůli; přál si být zpopelněn a uložen po boku své první ženy, která zemřela o tři roky dříve. Bouře ustoupila a Haeckel přežil. Své novomanželce Agnes zřejmě poslední vůli nikdy neukázal; začátek druhého manželství Ernsta Haeckela však svědčil o tom, že druhá žena byla jen náhražkou za zesnulou, kterou opravdu miloval.

Zrození rebela

Ernst Haeckel se narodil roku 1834 v Postupimi. Nedlouho po jeho narození se rodina přestěhovala do Merseburgu, kde otec pracoval jako právník ve státní správě. To bylo předpokladem výborného finančního zabezpečení. Ernst studoval medicínu ve Würzburgu a Berlíně. Studia zdárně dokončil, ale brzy si uvědomil, že se štítí nemocných. Jen formálně si otevřel praxi v Berlíně a hned poté se vydal na dlouhou cestu po Itálii. Tam se bezstarostný mladý muž, žijící z apanáže od otce, nadchl pro krajinomalbu. S tím ale otec nemohl souhlasit a Haeckel se musel vrátit k přírodním vědám.

V té době se zamiloval do své sestřenky Anny Sethe. Vrátil se do Německa a pilně se věnoval vědě, aby získal místo na univerzitě a byl pro ni důstojným nápadníkem. Po roce a půl manželství Anna náhle zemřela, zřejmě na zánět slepého střeva. Smrt milované ženy Haeckela hluboce poznamenala.

Jestliže byl Ernst dosud liberálním evangelíkem, Annina smrt mu vzala víru. Aby nalezl náplň života, snaží se nalézt důkazy pro evoluci. Četl Darwina; zatímco Darwin nereagoval na spory s náboženskými autoritami, Ernst Haeckel vyhlásil náboženství válku. Podle řady autorů to byl právě on, kdo přispěl k roztržce mezi vědou a náboženstvím, která trvá dodnes.

Konfrontační styl bojechtivého muže měl odezvu. Rodině chodily nenávistné dopisy a anonymní výhružky. Ale vedle nepřátel strhl Ernst Haeckel řadu intelektuálů na svou stranu. Jeho přednášky měly ve srovnání s Darwinem mnohem větší odezvu a knih se prodalo výrazně více.

Paleontolog a embryolog

Darwinovu ústřední knihu O původu druhů Haeckel četl, když se zabýval studiem mřížovců, jednobuněčných mořských organismů, které vytvářejí ve své buňce mřížovité podpůrné struktury až ozdobné schránky s velkými otvory z oxidu křemičitého. Tyto křemičité schránky se usazují na dně moří v podobě radiolariového bahna. V následujících letech studoval další jednobuněčné organismy a vytvořil samostatnou říši Protista, zahrnující všechny eukaryotní organismy, které nejsou klasifikovány jako živočichové, rostliny ani jako houby a jediné, co je spojuje, je jejich jednobuněčnost. Spekuloval o stáří fosilií a zaznamenal dramatickou změnu v podobě fosilií z doby kambria (před cca 500 miliony let) ve srovnání s prekambriem. Zastával teorii, že v období prekambria připomínaly životní formy současná embrya.

Haeckel byl jedním z prvních embryologů. Přišel s tezí, že individuální vývoj embrya (fylogeneze) je zrcadlem vývoje druhů (ontogeneze), tedy že zárodek prochází všemi morfologickými stádii: lidské embryo tedy začíná jako jednobuněčný organismus, pak přejde do podoby jednoduchého bezobratlého organismu podobného larvě (ze které se vyvinuli všichni vyšší živočichové), následuje fáze jednoduchého strunatce a postupně se vyskytují znaky ryb, obojživelníků, plazů a ptáků; následují jednodušší formy savců a opic.

Badatel? Idelogický darwinista

K podpoře své teorie nakreslil mnoho obrázků embryí, z nichž nejznámější jsou raná stádia embryí obratlovců. Chtěl dokázat, že embrya různých tříd obratlovců jsou v raných stádiích identická. I když lze souhlasit s tím, že biologové 19. století pracovali s poměrně primitivním vybavením a Haeckel usiloval o představení idealizovaných typů organismů namísto věrných kopií jednotlivých druhů, je dnes spolehlivě dokázáno, že Ernst Haeckel své ilustrace falšoval, nesrovnalosti ignoroval a zametal stopy důkazů hovořících v neprospěch jeho teorie. Nejslavnější embryolog před Haeckelem, Karl Ernst von Baer, poukázal na to, že se u embryí dříve než konkrétní znaky druhu objeví obecné znaky větší skupiny živočichů a že embrya vyšších živočichů skutečně mají během svého vývoje jisté znaky dospělých forem nižších živočichů. Von Baer ale podepřel své teze souhrnem pečlivých emirických pozorování, a proto jednoznačně odmítal Darwinův postulát o přeměně celých druhů. Věděl, že embrya nikdy nevypadají jako dospělí jedinci jiného druhu. Došel k závěru, že odlišné třídy obratlovců společného předka nemají.

V knize Přirozená historie stvoření z roku 1868, svého času velmi populární, ukázal Ernst Haeckel rytiny embrya psů, kurů a želv a vyzýval čtenáře, aby nalezli rozdíly. To nebylo samozřejmě možné; tiskař použil tutéž rytinu třikrát. Je pravda, že tato embrya jsou shodou okolností v jisté fázi podobná.

Základy rasové teorie

Obrázky vycházející z Haeckelových podvrhů zdobí učebnice biologie v mnoha zemích dodnes. Nejinak je tomu s názory na vývoj člověka, přestože současní autoři učebnic o většině názorů Ernsta Haeckela raději mlčí. Předpokládal, že se lidstvo vyvinulo z řady druhů opic, které možná měly společného předka na dnes už zaplaveném kontinentě Lemuria. Popsal údajných 22 fází vývoje člověka s tím, že 21. fáze, která má dokazovat přechod mezi opicí a člověkem, je chybějícím článkem, který nazval Pithecantrophus alalus opočlověk bez řeči.

Dále autor představuje současný lidský druh jako vysoce hierarchizovaný: na nejnižším stupni jsou Papuánci a Hotentoti, Eskymáci a Austrálci. Jejich intelektové schopnosti považoval za nižší než u koní, psů nebo slonů. Afričany na obrázcích znázorňoval s výraznými opičími rysy. Oproti tomu vyšší postavení vyhradil Haeckel Asiatům a původní populaci Ameriky.

Nejvýše stojí rasa bílá (kavkazská) zahrnující i kmeny indogermánské a semitské; ta je ovšem vnitřně výrazně diferencovaná. Vytvořil vývojový rodokmen lidstva a v řadě dalších studií představuje ucelenou rasovou teorii. Germánské národy označil za nadřazené všem ostatním. Ernst Haeckel však nebyl jen rasista, ale i zarputilý antisemita. Domníval se, že germánská rasa postupně vytlačí všechny ostatní, méněcenné. Sám se pyšnil čistokrevným nordickým rodokmenem, což dokazoval nacistický rasový ideolog a Haeckelův obdivovatel Heinz Brücher.

Klasik nejen pro nacisty

Ernst Haeckel zemřel roku 1919 a zažil zdrcující porážku milované vlasti v první světové válce. Finis Germanie!! napsal v dopise příteli. Mír dosažený podpisem příměří považoval za nástroj degradace Německa, a tím i nejvyspělejší lidské rasy. Haeckelovy ideje však neodešly s ním. Stal se nejcitovanější autoritou časopisu Archiv für Rasen und Gesellschaftsbiologie (Archiv pro rasovou a sociální biologii), který vycházel v letech 1904 až 1944 a stal se ústředním tiskovým orgánem pro šíření eugenických myšlenek a nacionálně socialistické pavědy.

Ernst Haeckel byl osobností, která ovlivnila nejen nacisty, ale i sociální darwinisty současnosti. Není od věci se zaměřit rovněž na jeho pohled na náboženství (kterého jsme se v tomto článku dotkli jen letmo) a na autentických citacích dokázat, jak vysoce propojené jsou jednotlivé složky kultury smrti.

(Pokračování příště.)

Seriál vzniká podle knihy Donald De Marco Benjamin Wiker: The Architects of the Culture of Death. Ignatius Press, San Francisco 2004, ISBN 1-58617-016-3, 410 stran.

Vydáno: 31.03.2010 21:00, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»