Diskriminuje Česko homosexuály, nebo spíš rodinu?

Minulý týden překvapil českou veřejnost i média předseda Svazu odborářů služeb a dopravy Jaromír Dušek výroky o tom, že vrcholový management Českých drah a Ministerstva dopravy ovládá blíže nespecifikované homosexuální spiknutí. Nepředložil přitom žádné důkazy, které by jeho tvrzení dokládaly. Prakticky celá česká společnost reagovala na výroky tím, že je odsoudila.

Jednalo by se jen o jednu z mnoha epizodních mediálních přestřelek, kdyby nepoukazovala na cosi nezdravého, co ve společnosti je. Je tímto nezdravým ale skutečně diskriminace sexuálních minorit?

Socialisté a liberálové euroatlantického světa již dlouho usilují o údajné zrovnoprávnění osob s odlišnou sexuální orien­tací. Nejprve došlo k dekriminalizaci, ukončení trestnosti sodomie. Následovala depatologizace, spíše politicky než vědecky motivované vyškrtnutí homosexuality z Mezinárodní klasifikace nemocí. Tím se stalo nelegální i prakticky jakékoli poradenství zaměřené na účinnou pomoc těmto lidem. Zejména ve Spojených státech existovala řada svépomocných skupinek a psychoterapeutických metod, které vzaly za své. Svědectví uzdravených homosexuálních mužů a žen byla zpochybněna a odsunuta na okraj. Došlo k zrovnoprávnění věkové hranice pro heterosexuální a homose­xuální styk. Tím přestala společnost poskytovat ochranu naivním a snadno manipulovatelným mladým lidem s nevyhraněnou sexuální identitou okolo puberty. Třetím krokem socialisticko-liberálního budování ráje na zemi, spolu s masivním šířením antikoncepce, povinnou sexuální výchovou ve školách a bojem za široký přístup k potratům, je institucionalizace homosexuálního soužití.

Evropou i Spojenými státy zaznívají stále absurdnější požadavky, které se stupňují vzápětí po dosažení nějakých práv. Řada států přistoupila na určitou formu civilního svazku, někde dokonce zcela rovnoprávného s manželstvím. Vedou se debaty o adopci stejnopohlavními páry. Parlamentní shromáždění Rady Evropy se zabývalo zprávou švýcarského socialisty Andrease Grosse k otázkám diskriminace na bázi sexuální orientace a genderové identity.

Absurdní Grossova zpráva jde svými návrhy výraznou měrou nad rámec stávající legislativy zaručující nediskriminaci a posouvá koncept nediskriminace ke konceptu nerozlišování. Zpráva přesahuje jakékoli požadavky mezinárodního i evropského práva a návrh usnesení zasahuje do práva na svobodu projevu, svědomí a náboženského přesvědčení, vyšších zájmů dítěte i suverenity zemí co do způsobu ochrany rodiny, veřejného zdraví, morálky a ochrany dítěte. Klade si někdo otázku, jak jsou v současné době diskriminovány rodiny s dětmi oproti singles? To se týká daní, zdravotního a sociálního pojištění, stále nižších výdajů na veřejnou dopravu a dalších nezbytných služeb.

Katechismus katolické církve důsledně rozlišuje mezi sexuální orientací (která je mravně nelišná) a sexuálním chováním a vybízí nejen k citlivému přístupu vůči takto zaměřeným osobám, ale i k respektu vůči osobnímu soukromí. Navíc učení katolické církve jasně říká, že křesťané mají, ruku v ruce se všemi lidmi dobré vůle, bojovat proti jakékoli formě nespravedlivé diskriminace.

Vrátíme-li se ke kauze Dušek, je vhodné, abychom se osob, o které se otírá, zastali, protože to, co předvedl, je ukázkovou formou diskriminace. Zasáhl neoprávněně do práv konkrétních osob, odhaluje-li cokoli z jejich soukromí, a ještě ke všemu jen na základě nestoudných spekulací. Zde je jedinečný prostor pro to, aby křesťané ukázali, že diskriminace je vlastní socialisticko-liberální klice (ke které se hrdě hlásí i Jaromír Dušek), a nikoli věřícím. Nyní se Dušek opřel do (údajných) homose­xuálů. Příště se ale kdokoli další může například opřít do (údajných) katolíků, kteří (zločinně) jednají ve shodě a snaží se blokovat úžasné zákony proti přirozenému řádu. Až toto nastane, zastane se někdo katolíků? Ukáže se, že naše společnost měří všem stejným metrem?

Josef Mudra

Vydáno: 19.03.2010 12:31, Zdroj:

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

  Další zprávy

Služba bratrského napomenutí. Malé kázání o kritice konstruktivní i té druhé... Na úvod mi dovolte dva ilustrativní příklady. Případ první: Nedávné volby postavily lidovou stranu mimo parlament. Někteří křesťané toho litují, jiní se naproti tomu radují. Jakési rozdělení mezi křesťany, kteří lidovcům přejí, a těmi, kteří jim nepřejí, samozřejmě existovalo už dlouho před volbami. I když mnoho křesťanů (a zvláště katolíků) chápalo volbu lidové strany téměř jako křesťanskou povinnost, existovalo hodně těch, kteří měli k této straně vážné výhrady a nakonec ve volbách volili jinak. Někdy jsme na adresu těchto lidí ze strany lidovců slýchali: Nejsme svatí, ale snažíme se o dobro. Chcete-li něco změnit k lepšímu, vstupte k nám a neomezujte se jen na všeobecné nadávání.»»»

Poznámka k týdnu - Slovenská církev jako zavírající filiálka? Zpravodaj plzeňské diecéze ve svém prázdninovém čísle uvedl velmi hezký pastorační článek o Církvi. Stojí v něm: Hrůzou pro každou firmu jsou zástupci, kteří pomlouvají vlastní produkci. Kdo chce koupit firmu Opel, ten sám musí jezdit v Opelu. Kdo působí dojmem, že Církev je vyběhlý model nebo filiálka, která brzy zavře, ten už vlastně ‚zavřel‘. Základem naší církevní existence je překvapení a radost vycházející z evangelia. Kdo žije evangeliem, ten se mu naučí rozumět. Naučí se ho mít rád.»»»

Nanebevzetí Panny Marie. Zamyšlení biskupa Mons. Jana Baxanta Odvolávat se při úvaze nad nanebevzetím Ježíšovy Matky na argumenty Písma svatého nám nevyjde. V Bibli totiž o poslední etapě pozemského života Panny Marie není ani jediná zmínka. I když bychom si o okamžiku Mariina skonu jistě rádi v Písmu přečetli cokoliv, podobně jako se v něm můžeme seznámit s dramaty jiných Božích mužů a žen. »»»

Helen Gurley-Brownová: Rozsévačka mravní zkázy Roku 1959 se provdala za filmového producenta Davida Browna. V této fázi jejího života by sotvakdo tvrdil, že je na cestě stát se jednou z nejvlivnějších žen v USA. Sedmatřicetiletá Brownová, očima kultury úspěchu, byla nikdo na cestě nikam; byla mouseburger slovo, které později sama vymyslela a jež zdomácnělo jako výraz pro nepříliš majetnou, nijak zvlášť vzdělanou, ustrašenou, frustrovanou, spíš podprůměrnou ženu. Kromě toho měla za sebou ne zrovna cudný intimní život. Její novomanžel, předtím již dvakrát ženatý, ji vyzval, aby napsala o své divoké sexuální minulosti knížku. Brownová»»»

Pro Církev celibát existuje odvždycky Nuže, často se dočítáme, a to i u vážených autorů, že povinnost opustit svou manželku se závazkem následující dokonalé zdrženlivosti prý byla rozhodnuta pouze kolem roku 300 po Kristu na koncilu, přesněji na synodě v Elvíře, ve Španělsku. Jiní, jako Romano, datují tento závazek až do roku 1139. V 33. kánonu akt synodu v Elvíře stojí: "Synodální Otcové jsou»»»

Poslední šance lidovců O pěti letech marných pokusů zachránit KDU-ČSL a co ještě lidovcům zbývá»»»

Ne sexu ve škole! (www.NeSexuVeSkole.cz) Zničit přirozený stud, což je jedním z cílů sexuální výchovy, znamená nevratnou destrukci zdravé osobnosti a ohrožení celé její další existence. To samozřejmě není bez vlivu celou společnost, její hodnoty, chování lidí. Pochopily to i mnohé školy, ale především to pochopily tisíce rodičů. Avšak pochopit nestačí - je třeba nemlčet. Ministerstvo školství podcenilo inteligenci odpovědných rodičů a pedagogickou kompetenci ředitelů škol a vyučujících, když »»»

Evropská unie na kulturní křižovatce Opozice proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci křížů ve školách narůstá. Osservatore Romano z 22. července přinesl rozhovor s Gregorem Puppinckem, ředitelem Evropského centra pro právo a spravedlnost. Ten tvrdí, že opozice není motivována jen politicky a právně, ale také duchovně; snaha odstranit kříže ze škol je totiž projevem vůle sekularizovat Evropu. Puppinck říká, že »»»

Wilhelm Reich: otec sexuální revoluce Dodnes přetrvává obrovský vliv muže, který spojoval marxismus a psychoanalýzu se zenovým buddhismem a zemřel v psychiatrickém oddělení věznice. Sexuální revoluce je pojem, který bývá většinou vztahován k šedesátým létům. Není to však přesné. Samotný pojem byl používán jako mediální zkratka již v letech dvacátých v návaznosti na Freudovo osvobození libida. Tímto slovem bývá většinou označován řízený (tedy nikoli nahodilý) společensko-politický proces ústící ve změny sexuálního chování západní společnosti. Během něj došlo k posunu ve vnímání sexuality, popření tradičních norem a rozvinutí nového, relativizujícího étosu v oblasti sexuality. »»»

Jaké budeme mít důchody? Reformou penzijního systému ke znalostní ekonomice Penzijní reforma je v posledních letech mnohokrát skloňované téma jak ve sdělovacích prostředcích, tak v kampaních politických stran. Jak by ne, vždyť se jedná o obrovské peníze: každý zaměstnanec dnes přispívá důchodcům 28 % své mzdy.»»»